Koronavirus nás nyní sleduje na každém kroku a do jisté míry určuje naše životy. Je to stalker v plášti neviditelnosti. Ať jsme kde jsme, cítíme jeho pohled. Když vypneme televizi, přijde sms od vlády a pak vyhlédneme z okna a venku nejsou lidé. Doma sedíme sami nebo s rodinou, šijeme roušky a čekáme, co přijde.
Trošku depresivní a neznámé. Nevíme, co je za dveřmi, které se zítra otevřou a to v nás budí nepříjemné emoce. Asi proto za mnou nyní chodí klienti se svými strachy. Tři z nich jsou nejčastější:
1. Jsem doma, nudím se a nevím, co dělat a dostávám se do deprese.
2. Bojím se, co bude teď a co bude potom.
3. Bojím se, že dostanu koronavirus a zemřu.
Pojďme se na ně podívat a ke každému vám nabídnu řešení. Možná s vámi bude souznít a využijtete ho, možná potřebujete jiné a tak se nebojte napsat mi.
První situace – jsem doma, nudím se a dostávám se do deprese – postihuje hlavně workoholiky. Tedy lidi, kteří mají na prvním místě práci a tu spojují se svojí osobou. Já = moje práce. Ředitel, účetní, právník, majitelka firmy … Zkuste se na chvíli stát zpět mámou, tátou, středoškolákem a vzpomenout si, co jste dělali rádi. Co vás stále těší a teď je čas si to užít. Třeba si číst, učit se hrát na kytaru, jít s dětmi do lesa a postavit doma bunkr, ušít pár roušek. Užívejte si dnešního dne.
Položte si otázku: Co nejlepšího mohu dnes udělat pro sebe? Pro svou rodinu? Pro druhé? A baví mne to? Potom si to užijte.
Nejde to? Stále vám utíkají myšlenky a myslíte na to, co jste ještě neudělali, co musíte udělat, na co jste zapomněli a co je důležité?
Máme jeden život, ten který žijeme teď. Můžeme se nudit, být v depresi, bavit se, smát, je jen na nás, jaký postoj si vybereme.
Radujme se z toho, co máme dnes tady a teď a dělejme, co nás těší.
Začněte psát zde...